Volby 2006

Volby nemají vítěze a Českou republiku čekají nelehké měsíce. Jedna strana bude vydírat druhou, vzplanou vášně a budou padat silná slova. Poslanecká sněmovna bude paralyzovaná, poslanci a jejich mateřské strany se budou zaobírat sami sebou namísto práce. Kdo za to může? Voliči, že takto rozdali karty? Ne. Za volební remízu mohou média včetně veřejnoprávní televize. Média národu vsugerovala, že jen některé strany stojí za pozornost, a ve finiši volební kampaně dokonce, že jen dvě strany stojí za pozornost. Rozdělila politiky ucházející se o hlasy voličů předem na politiky první, druhé a třetí kategorie, a to bez ohledu na základní princip pluralitní demokracie - tímto principem je rovná politická soutěž.

Stupidní argumentace preferencemi kulhá na všechny nohy: Většina politických stran nedostala prostor, protože neměla preference nad 5%, ale těchto preferencí nikdy dosáhnout nemohou, pokud nedostanou prostor. Za této argumentace by se nikdy nemohla prezentovat jiná volební strana než ty, které již na politické scéně fungují. A tak zatímco parlamentní politické strany a z popela vstanuvší a miliony poháněná Strana zelených dostaly desítky hodin času v televizi a celé stránky v médiích, ostatní volební strany měly čas odměřovaný na minuty.

Média jim předem amputovala nohy a pobídla je - běžte, zatímco pěti vyvoleným stranám pořídila sedmimílové boty. Na stránky novin měl nanejvýš šanci dostat se ten, kdo je už známá celebrita, kandidát, kterého někdo zbil a lidé uštědřující si facky. Je to rovná politická soutěž? V žádném případě. Nikdo si nemůže osobovat právo rozhodovat předem, které strany stojí za pozornost voličů, a které nesmí vůbec promluvit. Ostatně i výsledky v krajích ukazují, jak argumentace preferencemi kulhá - v řadě krajů nejsou lidovci, v řadě krajů nejsou zelení, přesto defilovali v otázkách Václava Moravce a lídři ostatních stran mohli jen bezmocně přihlížet nebo se až ponižujícím způsobem dostávat do publika. Jak mohou vejít do politiky nové tváře, když je média lidem nenabídnou? Když je jim zakázáno či neumožněno mluvit? Jen strany, které byly diskriminovány v médiích, a to dokonce i ve veřejnoprávní televizi, mají právo hovořit o tom, že demokracie v České republice dostala citelný zásah. Byly totiž vyloučeny z rovné politické soutěže, a to je neomluvitelné. Každá volební strana má mít možnost buď zazářit, nebo se ztrapnit - podle toho, jaký by byl výsledek její prezentace. Ale nikdo včetně médií ji nesmí předem hodit přes palubu. Umí si snad někdo představit, že média by pustila do hodinových diskuzí lídry deseti malých stran, a Topolánka s Paroubkem odsunula do pár minut? A proč si to vlastně neumíme představit? V čem jsou ti pánové jiní? Proč mají VIP podmínky? Proč je předem někdo pasuje do role vyvolených? Nezbývá než dodat - máme výsledek, jaký nám objednala média, která pošlapala základní princip pluralitní demokracie - rovnou politickou soutěž volebních stran. Nabídla Národní frontu pěti vyvolených, ve finiši dvou vyvolených, rozdělila národ na pravo a levo, a střed nepustila vůbec do ringu. Proto neříkám voliči, máte co jste chtěli, ale říkám hlasitě - voliči, máte to, co za vás předem rozhodla média. Ano, ta média, která se teď tak diví výsledku sto na sto.

Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno...

V době, kdy se na pořad dne dostávají otázky, zda někdo zpochybní či nezpochybní výsledky už tak tristního výsledku voleb, je na místě střízlivý právní pohled. Položme si proto základní otázku: Proběhla volební kampaň v souladu s ústavním pořádkem České republiky, když ve veřejnoprávní televizi byl dán několikanásobně vyšší prostor pěti volebním stranám a ostatní byly diskriminovány? Zkusme nahlédnout do naší Ústavy:

Článek 22 Ústavy České republiky:

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

Citace z publikace Ústava a Ústavní řád České republiky autora Prof. JUDr. Václava Pavlíčka a kolektivu, 1999, Linde Praha: „V rozporu s tímto ustanovením by bylo jakékoli omezení (diskriminace) ve volbách, v přístupu KE SDĚLOVACÍM PROSTŘEDKŮM, ve svobodě projevu, shromažďování apod.“

K tomu netřeba komentáře - volební kampaň ve veřejnoprávních médiích byla vedena protiústavně. Postaví se diskriminované strany proti výsledkům takto zmanipulovaných voleb? To je klíčová otázka. Protože pokud ano, výsledek těchto voleb už můžeme zařadit do historie a připravovat se na volby nové. Naplnilo by se tak rčení, že proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno. Za jednoho předpokladu - že žijeme v právním státě, že Ústava České republiky není cár papíru, a že se najde odvážlivec, který do toho půjde. Navíc jiné složení sněmovny než sto na sto za nové volby stojí.